Textilní minulost Varnsdorfu není pro Jaroslavu Frajovou jen kapitolou z dějin průmyslu. Je to výzva, na kterou se dá navázat školou, spoluprací s firmami, novými materiály i vznikajícím Kreativním centrem textilních technologií. V rozhovoru mluví o tom, proč textil v Česku není mrtvý, jen potřebuje znovu získat viditelnost a důvěru, jak mladým lidem ukázat jeho současné možnosti a proč se bez propojení škol, firem, výzkumu a místní komunity nedá budoucnost oboru znovu nastartovat.
Potkali jsme se v rekonstruovaném varnsdorfském muzeu, které se mění v kulturní a kreativní centrum (KKC). Co pro vás to místo dnes znamená?
S projektem Kreativní centrum textilních technologií jsem spjata již od roku 2020, kdy jsme v opravdu lidsky a profesionálně skvělém týmu lidí pracovali na konceptu této budovy. Ředitel měl jasno. Chtěl, aby muzeum bylo zajímavé pro širokou veřejnost, aby žilo workshopy a aby se v něm zajímavým způsobem zachovala tradice textilu tohoto kraje. My jsme měli přispět kreativní částí, od nápadu až po libreto naší části, která se nachází v přízemí. Pro mě toto místo znamená prostor, kde se realizuje to, co toužím dělat: textilní technologie a spojování lidí. Věřím, že to bude místo, kde se člověk učí, baví, odpočívá a vymýšlí nové možnosti i pro své případné podnikání v oboru textilu. Je úžasné vidět, jak se projekt mění od vize k realitě. Všem děkuji za tuto možnost spolupracovat na tak prospěšném díle.
Varnsdorf má silnou textilní minulost. Jak na ni podle vás navázat bez nostalgie?
Je důležité ukázat zajímavé informace o textilním průmyslu a silné příběhy houževnatých podnikatelů. A tím posílit identitu místních občanů. Mají být na co hrdí. Je důležité předat odkaz s posláním a povzbuzením pro lidi, kteří zde žijí, i pro okolí města. Odkaz o tom, že podnikavost je zajímavá a že se vyplatí, že kreativita a vytrvalost dokážou vybudovat přehlížená místa. Obecně si myslím, že bychom textilní minulost měli zkoumat v tom, na co můžeme navázat lidsky i podnikatelsky.
Nepůsobíte jen v jedné roli. Učíte, tvoříte, zkoumáte materiály a podílíte se na vzniku KKC. Je to pro vás několik oddělených světů, nebo jedna práce v různých podobách?
Nutně potřebuji různorodé prostředí. To, že jsem vystudovala umělecký a inženýrský směr, mě naučilo nahlížet do obou oborů a vybrat si z nich to, co je mi vlastní. To ve mně probudilo širší zájem o textilní svět a chuť realizovat nápady se společenským dopadem. Jsou to témata recyklace, spojování umění a vědy, ale hlavně lidí. Záleží mi na lidech a ráda pracuji na projektech, které mohou občansky pozvednout společnost a přinášet pozitivní synergii v prospěšných činnostech.
Učíte na oboru Modelářství a návrhářství oděvů na střední škole ve Varnsdorfu kousek od historické budovy, která připomíná zlaté časy textilní výroby. Co dnes mladí lidé potřebují, aby textil začali vnímat jako současný a perspektivní obor?
Potřebují rozhodně zažít prostředí dobré praxe a lidi, kteří se tímto oborem živí. Dále považuji za důležité, aby obor s textilním zaměřením měl svou textilní firmu, se kterou spolupracuje tak, že se z firemních materiálů dělají kolekce na soutěž. Studenti chodí na praxe do těchto firem. A určitě je důležité také seznamovat rodiče s tím, že textil a oděv v Česku není mrtvý. Je malý, ale není mrtvý. Když se podařilo, že se pečení stalo celorepublikovým koníčkem (Peče celé Česko), tak proč by odívání nemohlo mít stejné pozitivní vnímání? Dále se musí změnit také nahlížení na to, jak absolventi mohou v tomto oboru pracovat. Měli by vnímat, že textil se využívá v technice, designu, umění, medicíně i psychoterapii. Cesta textilu je opravdu zajímavá, pokud ji student rozvine. V neposlední řadě je nutné, aby si studenti osahali nejkvalitnější materiály a špičkové a zajímavé modely návrhářů, aby viděli zajímavou část navrhování a realizace. Je nutné studentům ukazovat mezioborové možnosti textilního navrhování, a to i pomocí textilních technologií, které by ideálně měli znát.
Textilní firmy hledají lidi, školy zase studenty. Kde se podle vás tahle vazba přerušila?
Vazba se rozhodně začala narušovat exportem know-how do Asie a zároveň poklesem demografické křivky. Myslím, že v 90. letech se trochu zapomnělo na to, že textilní průmysl a textilní řemeslo jsou odkaz, který se může jednoho dne vytratit a zapomenout. Tím se stáváme méně konkurenceschopní.
Po kulatém stole BOD.UJEP na téma Současné výzvy textilního průmyslu v Ústeckém kraji a ČR se začala rýsovat spolupráce varnsdorfské školy s firmami Timo a Schindlerova pletárna. Co může škole takové propojení přinést?
Ano, jsem velmi ráda, že se uskutečnil kulatý stůl, kde jsem si uvědomila, že neexistuje pozitivní obraz textilního průmyslu, a tím pádem ani nemůže být zájem studentů o studium. Je zapotřebí, aby školy a firmy opět spolupracovaly. Rodiče tím získají informaci, že žáci mají kam nastoupit po dokončení školy. Zároveň vidí, jak se vyrábí oděv a textil, a mají možnost chodit do firem na praxi. Zároveň pracují se střihy a kvalitními materiály dané firmy. Myslím, že je to může posunout v chápání oděvního projektu od návrhu po realizaci. I v tom, jak to potom mohou dělat ve své praxi.
A co mohou studenti nebo mladí návrháři přinést zavedeným textilním firmám?
Mladí žáci s maturitou by mohli přispět tím, že se mohou rychle naučit firemní kulturu a přinést vidění světa své generace, což může osvěžit především firemní sociální sítě, ale i témata kolekcí nebo prvky na kolekcích. Snaživí studenti jsou sebevědomí, mají nápady a jsou ochotni rychle přijmout nové přístupy. Zaměstnavatel ale musí mít pochopení pro ně samotné. Studenti z vysokých škol mají aktuálně prostor rozvíjet svůj autorský přístup k navrhování, což by mohlo výrazně a zajímavě oživit kolekce firem.
Ve své tvorbě pracujete s nanomateriály, recyklovaným PET, šperkem i světlem. Jak se vaše autorská práce propisuje do výuky?
Stojím za tím, že je nutné zkoušet a experimentovat se samotným materiálem a technikami. Jak si materiál vyrobit, jak ho barevně upravit, perforovat nebo skládat tak, aby vznikaly nové nápady. Propisuje se to tedy hlavně tím, že na základě jednoho tématu, jako je třeba portrét, se ho studenti naučí zpracovat tradičními výtvarnými technikami, ale zároveň vyzkouší také sítotisk, koláž, vyšívání, skládání, prošívání nebo textury. Tím poznávají možnosti daného materiálu i technologie a rozvíjí se cit pro materiál.
Na Technické univerzitě v Liberci se pohybujete mezi textilem, výzkumem a novými materiály. Co z toho může být inspirativní pro Ústecký kraj?
Myslím si, že to, co je vždy inspirativní, je otevřená mysl. Nebát se spolupracovat a chtít společné dobro pro všechny. Nejedná se o aplikaci konkrétní technologie, ale spíše o to nebát se zkombinovat nápady.
Co by se muselo stát, abychom za několik let mohli říct, že Varnsdorf znovu našel svou textilní budoucnost?
Textilní budoucnost zní jako opravdová výzva hlavně z pohledu průmyslu. Kvůli průmyslu vznikaly školy s budoucími zaměstnanci. Muselo by vzniknout ještě několik menších firem, které by mohly být výrobně provázané. Měl by vzniknout meziprostor mezi výrobou a člověkem, který chce tvořit. To je plánované do Kreativního centra. Školy by neměly být jediným způsobem výuky, jak se dostat k profesionální tvorbě. Školy a firmy by měly více otevřít vzájemnou spolupráci. Generace Z má mnohem blíže k řemeslu, než se zdá. Digitální svět bere jako samozřejmost, ale řemeslo ji zajímá. V tom může být také textilní budoucnost. Textilní budoucnost je ovšem také osvěta. Pro Ústecký kraj i pro Varnsdorf bude určitě přínosné Kreativní centrum textilních technologií ve Varnsdorfu, kde již spolupracujeme s firmami a s organizacemi pracujícími s dětmi. Kreativní centrum je takovým startovním prostorem budoucích textilních profesionálů a nadšenců.
Jaroslava Frajová je textilní a oděvní designérka, výzkumnice a pedagožka, která propojuje tradiční práci s textilem se současnými materiály, udržitelností a technologickým výzkumem. Vystudovala textilní tvorbu na Vysoké škole výtvarných umění a designu v Bratislavě a Textilní fakultu (Katedra oděvnictví, inženýrský obor Design oděvního výrobku) Technické univerzity v Liberci, kde dnes působí také v oblasti uměleckého a materiálového výzkumu. Ve své autorské tvorbě se věnuje především projektu NanoArtes (nanoartes.cz), v němž pracuje s nanomateriály z recyklovaného PET, jimiž pokrývá povrch šperků, objektů a svítidel. Vedle univerzitního působení učí na VOŠ, SPŠ a SOŠ Varnsdorf v oboru Modelářství a návrhářství oděvů. Právě Varnsdorf je pro její současnou práci důležitým místem. Město s výraznou textilní minulostí dnes hledá způsob, jak tuto tradici propojit se vzděláváním, kreativními obory a novými technologiemi. Frajová se jako jedna z odborných garantek podílí také na vznikajícím kulturním a kreativním centru v rekonstruovaném varnsdorfském muzeu. Její práce tak přirozeně propojuje školu, výzkum, autorskou tvorbu i regionální úsilí o novou budoucnost textilu v Ústeckém kraji.
foto Kristýna Císařová