O proměně Ústeckého kraje se mluví často.
V souvislosti s doly, krajinou po těžbě, novými projekty nebo tím, jak by měl region vypadat za deset, dvacet let. Jenže změna se neodehrává jen ve velkých plánech. Někdy začíná u domu, který přestane být prázdný, u ulice, kde se dá znovu zastavit, nebo u lidí, kteří se rozhodnou zůstat
a pracovat právě tady.
Architekti Filip Šefl a Zuzana Šikulová pracují mezi Ústím, Prahou a Libercem a dobře znají výhody i limity města, které má hodně potenciálu, ale ne vždy s ním umí zacházet. Do své kanceláře zapojují také lidi z Fakulty umění a designu UJEP. I proto jsme se s nimi bavili o tom, co může architektura přinést kraji, který se proměňuje nejen v mapách a strategiích, ale hlavně v každodenním životě.
Otázky pro Zuzanu Šikulovou
Ústí se objevovalo už ve vaší diplomové práci, kde jste řešila bytový dům s integrovaným bydlením pro seniory na Střekovském nábřeží. Co vás na městě tehdy přitahovalo a kde v něm dnes vidíte největší potenciál pro kvalitní změnu?
Projekt jsem měla původně navrhovat v pražském Podolí. V té době jsem v Ústí nežila a myslela jsem si, že už to tak zůstane. Jela jsem sem vlakem z Prahy podél Labe a napadlo mě práci zasadit do náročnějšího kontextu. Bavilo mě prezentovat překvapeným studentům i pedagogům ústecké reálie – kolik málo tu tehdy stál bytový metr čtvereční, kolik málo se toho od revoluce postavilo, kolik je tu prázdných míst, ale i kolik kulturní nebo lokální autenticity.
Změnu bych přála hlavně centru města.
A velký potenciál vidím třeba na nábřeží nebo na dolním Střekově – málokteré město má blokově založenou obytnou čtvrť u vody na dohled od centra.
Máte zkušenost z Kanceláře architekta města
i z nezávislé architektonické praxe. Co podle vás může veřejná správa udělat pro to, aby architekti nebyli vnímáni jen jako dodavatelé návrhů, ale jako partneři při hledání budoucnosti města?
Postavit se za důležitost prostředí, ve kterém žijeme. Má na nás velký vliv. Jde o kvalitní domy i veřejný prostor – tedy ulice, parky, náměstí, kde trávíme čas.
Ve skutečnosti je to jedna z nejdůležitějších věcí, podle kterých si vybíráme město nebo lokalitu, kde budeme žít. A kde žijeme, tam i utrácíme, vytváříme místní kulturu a další příležitosti – tedy rozvíjíme město.
Architekti ve městech jsou kromě estetiky skvělí hlavně v koncepčním uvažování – hledají souvislosti, nejsou krátkozrací, hledí do budoucna. Slova jako “veřejný prostor, kvalita, koncepce, udržitelnost” potřebujeme ve veřejné správě dostat do diskurzu a zakládat na nich rozhodnutí.
Ústecký kraj dnes mluví o transformaci, která se netýká jen ekonomiky, ale i prostředí, ve kterém lidé žijí. Kde podle vás může architektura nejrychleji ukázat, že změna není jen velké slovo, ale konkrétní zkušenost obyvatel?
Asi u drobných projektů, které ocení lokální obyvatel. Podpořit těch pár míst, která ve městě nějak fungují
a často vznikla z místní iniciativy – z lokální kavárenské uličky udělat pěší zónu se stromem a posezením a podpořit tak místní podniky, upravit školní předprostor co nejvíce pro pěší a malé cyklisty, postavit kvalitní
a esteticky hodnotné zázemí pro komunitu, ozelenit obytnou ulici…
Přizvat architekty, umělce, odborníky na zeleň. Malé intervence dokážou iniciovat změnu
i v okolí. A kvalitní prostředí dokáže udržet lidi v místě a dokonce přitáhnout nové – to je pro transformaci regionu důležité.
Kdekoli, kde je architektura součástí našeho každodenního života. Když bydlím ve vkusně zrekonstruovaném domě, v bytě s vysokým stropem a velkým oknem, který kdysi někdo navrhl s péčí a smyslem pro detail. Vyjdu ven do obytné ulice se stromy, na které se při návrhu nezapomnělo. Na místo, kde pracuji, se těším. A tak dále. V Ústí bych podpořila těch pár míst, která nějak fungují a často třeba vznikla z místní iniciativy – z lokální kavárenské uličky udělat pěší zónu se stromem a podpořit tak místní podniky, upravit školní předprostor co nejvíce pro pěší a malé cyklisty… Malé intervence dokážou iniciovat změnu i v okolí.
Do ústecké pobočky zapojujete také lidi z Fakulty umění a designu UJEP. Může právě propojení univerzity, architektonické praxe a místních projektů vytvořit důvod, proč mladí kreativní lidé
v kraji zůstávat?
Může. Lokální projekty v tom hrají roli. Stejně jako zapojení do místní tvůrčí komunity. Mezioborové spolupráce tu asi vznikají více, než v jiných městech, které znám. Je to inspirativní. Mladí lidé ale myslím odchází hlavně kvůli prostředí a pracovním příležitostem. Abychom všichni cítili nějakou stabilitu, přáli bychom si jich asi o něco víc.
Ústí má industriální paměť, silnou krajinu, univerzitu i mnoho míst, která čekají na nové využití. Co by podle vás městu nejvíc pomohlo, aby své složitosti nezažívalo jako handicap, ale jako zdroj energie a sebevědomí?
Nejsložitější otázka na konec:) Jeden náš kamarád říká, že Ústecko je takový “slow region” – nic moc se tu neděje, nic se nemění, můžete se tu tak trochu schovat. A to je v dnešní době vlastně k nezaplacení. Tak třeba se to dá vzít takhle. Když budu vážnější, tak asi kontinuální moudrá politika. Je to o kombinaci drobných citlivých proměn. A poctivých dlouhodobých plánů, které mají ambici tak akorát. To je rozhodně nudnější odpověď:)
Otázky pro Filipa Šefla
Pracujete na ose Ústí, Praha a Liberec, tedy mezi různě silnými architektonickými a ekonomickými prostředími. Co se z této perspektivy dá v Ústí dělat jinak, možná odvážněji nebo citlivěji než ve velkých centrech?
Každé z těch měst je v tomto úplně jiné. V Ústí cítím potenciál v tom, že cokoliv kvalitního tu uděláte, má to reálný dopad. Je to většinou složitější, ale je to vidět
a něco to znamená. Taky je tu velká spousta míst, která jsou zachovaná v nějakém původním autentickém duchu a mnoho proluk, prázdných míst. Je tu příležitost je nezkazit – to bych nepodceňoval.
Naše profese tu ale tak nějak čeká na větší poptávku, uživit se tu vlastní tvorbou pro nás oba zatím znamená částečně spolupracovat na dálku a být rozkročeni na více míst.
Architektura patří podle mapování kulturních a kreativních odvětví mezi výrazně zastoupené profese v Ústeckém kraji. Vidíte v tom spíš nevyužitý potenciál regionu, nebo už zárodek scény, která může mít větší vliv na podobu měst
a krajiny?
Netušil jsem, že to tak je. Zajímalo by mě, jestli navrhují místní projekty a jak je to ve srovnání s jinými kraji. Je to ale určitě dobře – jestli přijde na řadu celá ta řada potenciálních projektů, které se s proměnou regionu a měst pojí, bude tu místní základna pro jejich realizaci.
Ústecký kraj se často spojuje s krajinou po těžbě a velkými transformačními projekty. Jakou roli
v takové proměně mohou sehrát menší architektonické zásahy, které se odehrávají
v domech, ulicích, dvorech nebo parterech?
Malé měřítko je úplně jiný druh práce. Drobné projekty jsou ale stejně důležité jako složité vize pro celá území. Ke změně je potřeba obojí. Přemýšlet v regionálním měřítku je především na odbornících, malé zásahy ale přímo ovlivňují každého místního člověka.
Čím více kvalitních drobných míst a staveb, tím více posouváme svoji poptávku po kvalitě. A v inspirativním prostředí pak mají lepší šanci i ty velké vize. Jedna povedená místní realizace navíc často dokáže nastartovat proměnu širšího okolí.
Máte zkušenost se soutěžemi a veřejnými projekty, kde je důležité dobré zadání i schopnost vést debatu. Co by mohlo pomoci tomu, aby města
v Ústeckém kraji častěji poptávala kvalitu, ne jen nejrychlejší nebo nejlevnější řešení?
Pozitivní zkušenost. U soutěží je klíčové dobré zadání, které má šanci na dotažení až k realizaci. Není to pro města úplně snadný úkol. Soutěže jsou ale skvělé
v tom, že vždy rozproudí debatu, vzbudí zájem. Najednou se bavíme o možnostech, o kvalitě, prohlížíme dobré a lepší varianty. Začal bych s nějakým jednodušším místem.
Je třeba důvěřovat odborníkům a nechat si vypracovat poctivé zadání, počítat s následnou prací i investicí a hlavně s celkovým časem – doba od prvotního záměru až k realizaci často překlene volební období. Kontinuita je tady důležitá, tu umí například v Litomyšli. Když se to ale podaří a ve městě vznikne něco skvělého, je to nejlepší reklama na další kvalitní projekty.
Jedním z vašich ústeckých projektů je Dům
s pekárnou, který si mnoho místních spojí
s Inventářem. Může podobná proměna jednoho známého domu ukázat, jak se dá širší transformace města začít v malém, ale velmi srozumitelném měřítku?
Věřím tomu. To je zrovna náš společný místní projekt a jeden z mých oblíbených z poslední doby. Majitelé vytvořili v Ústí skvělé místo a nyní mají v plánu se postupně pustit do renovace celého domu. Není to snadné, bude to trvat dlouho, čeká nás společně ještě velké množství drobných rozhodnutí, určitě i improvizace a kompromisů.
Výsledkem ale bude pěkný městský dům s různorodou náplní, který k sobě určitě stáhne energii. Každý takový dům a každý takový majitel je pro město štěstí.
Zuzana Šikulová se k Ústí vrací dlouhodobě. Už ve své diplomové práci na Fakultě architektury ČVUT řešila bydlení na Střekovském nábřeží. Později působila
v Kanceláři architekta města Ústí nad Labem, takže město zná nejen z pozice architektky , ale i zevnitř veřejné správy. Jinak pracuje na projektech spíše drobnějšího rozsahu a spolupracuje s dalšími architekty, někdy i se svým mužem Filipem a jeho kolegy. Do její práce se tak promítá zkušenost
s konkrétními domy, institucemi i otázkou, jak může město dlouhodobě přemýšlet o vlastním rozvoji.
Filip Šefl je architekt spojený s ateliérem Union.arch
a týmem Světlík Šedý Šefl. Věnuje se návrhům domů, veřejných staveb i soutěžním projektům, ve kterých se často řeší širší vztah stavby k místu. Podílel se například na návrhu nové radnice v Lázních Bělohradě, úpravách Vítězného náměstí v Praze nebo smuteční síně v Litvínově. V Ústí nad Labem dnes zastupuje místní pobočku kanceláře a pracuje na ose Ústí, Praha a Liberec. Právě tahle zkušenost mu dává dobrý odstup: ví, co region nabízí, ale i to, kde architektonická praxe naráží na své limity.
foto Kristýna Císařová