Teplice patří mezi města s mimořádně bohatou kulturní historií. Lázeňská tradice, hudební a divadelní život i architektonické dědictví po staletí vytvářely obraz města, které bývalo označováno jako „salon Evropy“. Dnes se Teplice znovu ptají, jak tuto tradici proměnit v současnou kulturní identitu. Jakou roli v tom mohou sehrát městské instituce, místní komunity i nové publikum?
S ředitelem Domu kultury Teplice Petrem Šílou jsme mluvili o proměnách teplického publika, o budoucnosti Krušnohorského divadla i kina Květen, o významu festivalu Lázeňská a také o tom, jak může kultura přispět k pozitivnímu obrazu města v širším regionu.
Do vedení Domu kultury jste přišel z botanické zahrady. Co jste si z této zkušenosti přenesl do práce v kultuře? Zejména ve vztahu k návštěvníkům a veřejnému prostoru?
Chtěl jsem, aby se botanická zahrada stala místem setkávání, společného trávení času a aby ji návštěvníci vnímali jako takový svůj druhý domov, kde si můžou kdykoliv odpočinout, odreagovat se nebo se inspirovat. Rád bych totéž udělal s divadlem i domem kultury, aby i ty budovy samotné byly lidem více přístupné, aby měli pocit, že tam jsou kdykoliv vítáni, ať už jdou přímo na koncert nebo si jen ze zvědavosti prohlíží foyer.
Teplice mají poměrně specifické publikum: místní obyvatele, lázeňské hosty i návštěvníky z regionu. Přemýšlíte o těchto skupinách jako o různých typech diváků? A může se podle Vás kultura stát místem, kde se tyto světy potkávají?
Dá se nad tím uvažovat jako nad různými skupinami, ale na druhou stranu v principu tam nenajdeme žádný rozdíl. Každý z nás má specifický vkus a momentální náladu na to či ono, bez ohledu na fakt, jestli v Teplicích bydlí nebo sem přijel do lázní. Divadlo i dům kultury jsou dostatečně velké na to, aby si zde každý našel to svoje, ať už je to opera, činohra, koncert, komedie, tragédie, lehčí žánry, těžší žánry a tak dále. Jeden týden jste unavení a řeknete si, že máte chuť na něco oddechovějšího, týden na to chcete vidět výpravnou scénu, akci a dobrodružství a to i jako místní i jako lázeňský host. Konec konců, jak by se tam lidé mohli cítit jako doma, kdyby bylo divadlo jen pro některé?
Festival Lázeňská patří k nejviditelnějším kulturním událostem města. Pro koho by měl být podle Vás především? Pro místní obyvatele, lázeňské hosty, nebo jako otevřená událost pro širší region?
Tohle je přirozeně trochu citlivější téma. Osobně mám pocit, že velká část obyvatel Teplic se zahájení lázeňské sezóny obloukem vyhýbá a někteří pro jistotu dokonce odjedou z města. To si nemyslím, že je úplně správně. A lázeňští hosté ve chvíli, kdy se chtějí rekreovat nebo si udělat hezkou procházku městem, asi také neocení davy lidí v ulicích, kterými se musí prodrat. Já bych byl moc rád, aby si lidé Lázeňskou užili trochu víc než jen jako velký nákup s langošem a pivem v ruce. Tento rok je už vše připravené, takže nemám žádné možnosti něco změnit, ale do budoucna bych celému festivalu dal jasnější řád a koncept, který není jen o tom přijet, nakoupit, napít se a odjet. Celkově změně konceptu pak bude předcházet debata s představiteli města a s odbornou veřejností.
Krušnohorské divadlo dnes funguje jako stagionová scéna bez vlastního souboru. Kam byste chtěl tuto instituci v příštích letech posunout?
No, to je za mě jeden z nejpalčivějších problémů divadla. Ta budova po architektonické stránce je skutečně jedinečná a dovolím si tvrdit, že jednou z nejunikátnější divadelní budov u nás, ne-li v Evropě. Představte si, že by se Národní divadlo zbavilo svého souboru a všechny scény pronajímala zájezdovým konverzačním komediím o manželských nevěrách. Samozřejmě naprosto chápu, že město už má filharmonii, nicméně to neznamená, že by do budoucna nějaký stabilní soubor, alespoň v menším základu, nemohl vzniknout. Chce to samozřejmě čas a hlavně musíme ukázat, že se to vyplatí i po té stránce finanční.
Součástí Vašich plánů je také oprava spodní části divadla, která je veřejnosti dlouhodobě nepřístupná. Jaký potenciál v tomto prostoru vidíte?
Jedním slovem obrovský. Navzdory těm třiceti letům chátrání je ten Aktuál relativně krásně zachovalý a po rekonstrukci budou návštěvníkům přecházet oči. Ale je tu i ta praktická rovina. Spousta představení, která se doposud hrála na velké scéně, by snesla spíš komornější atmosféru, kterou obrovský sál prostě nenabídne. Proto každé divadlo tu malou scénu má.
Pod Dům kultury spadá také kino Květen, které funguje vedle multiplexu v Galerii Teplice. Jak podle Vás může městské kino v takovém prostředí hledat svou roli a vlastní publikum?
Klíčem určitě není promítat tytéž věci. Nejnovější blockbustery a hollywoodské trháky nemůžou v Teplicích promítat dvě kina, protože by se zbytečně přetahovala o návštěvníky. V tom horším případě by jedno zkrachovalo. Nemluvě o tom, že v dnešní době streamovacích služeb se do kin chodí spíše na premiéry. V rámci Kina Květen bych proto rád nabídl program, který nenabízejí žádná další kina, ani platformy, ani internet obecně. Ať už to budou festivalové snímky, staré nahrávky pro skupinu nadšenců, filmy pro pamětníky, experimentální filmy, které také mají svou diváckou základnu. I tady bych rád navázal na myšlenku s botanickou zahradou. V Kině Květen se mohou setkávat lidi se stejnými zájmy, kteří by se za jiných okolností třeba vůbec nepotkali.
Města velikosti Teplic často hledají rovnováhu mezi komerční zábavou a kulturním programem s ambicí oslovit náročnější publikum. Jak o této rovnováze přemýšlíte vy?
Víte, když si Krušnohorské divadlo pronajme třeba takový vítěz superstar s obrovskou fanouškovskou základnou nebo jiná pěvecká celebrita, místa se vyprodají poměrně rychle. A přes všechny kvality účinkujících to má jeden háček. Jejich publikum se už do Teplic nikdy nevrátí, protože je naprosto přirozeně zajímá jejich idol, ale ne divadlo, ne město. Do Národního divadla se chodí kvůli jeho značce a to samé bych rád dopřál Krušnohorskému divadlu. Takže ano, rád bych oslovil i náročnější publikum, ale zároveň pořád chci, aby bylo teplická divadlo pro všechny, takže určitě neupřednostním nic na něčí úkor. Naopak spíš repertoár rozšířím.
Vlajkovou lodí přeci jen budou náročnější kulturní počiny, ale to neznamená, že člověk, co si chce v divadle oddechnout u dobře napsané komedie, bude v programu ošizen. To bych nikomu neudělal.
Teplice mají mimořádně silnou kulturní historii a zároveň hledají svou současnou identitu. Jak byste chtěl, aby lidé o Teplicích mluvili za deset let, pokud se Vaše kulturní plány podaří naplnit?
V tom nejideálnějším případě, aby absolventi, co nechtějí do velkých měst, zvažovali jak České Budějovice nebo Hradec Králové, tak Teplice. Aby si rodina či přátelé, co chtějí vyrazit po Čechách, řekli, že zajedou na pár dní do Teplic, protože je tam krásné prostředí, vynikající lázně a jedinečná kultura. Zkrátka aby se Teplice vymanily z nějakých, za mě nepravdivých, předsudků a byly vnímány jako jedno z nejpříjemnějších českých měst pro život, kterým za mě určitě jsou a rozhodně i budou.
Petr Šíla je od roku 2026 ředitelem Domu kultury Teplice, pod který spadá Krušnohorské divadlo, Kino Květen a řada kulturních akcí ve městě, včetně festivalu Lázeňská. Před nástupem do této funkce působil jako ředitel Botanické zahrady v Teplicích, kde se mu podařilo výrazně zvýšit návštěvnost a otevřít zahradu širší veřejnosti jako místo odpočinku a setkávání. Ve své současné pozici se snaží rozvíjet kulturní instituce jako otevřená místa pro širokou veřejnost a posilovat kulturní identitu Teplic jako lázeňského a kulturního města.
Teplice jako lázeňské a kulturní město
Teplice patří mezi nejstarší lázeňská města ve střední Evropě a jejich kulturní život byl od počátku spojen právě s lázněmi a lázeňskými hosty. Už v 18. a 19. století sem přijížděla evropská aristokracie, umělci i vzdělanci a součástí lázeňského pobytu byla vedle promenád a společenského života také divadla, koncerty a kulturní večery. Kultura tak v Teplicích nikdy nebyla jen doplňkem, ale přirozenou součástí života města i jeho identity. Na tuto tradici se město snaží navazovat i dnes, i když v úplně jiných společenských a ekonomických podmínkách.
Krušnohorské divadlo
Současné Krušnohorské divadlo bylo otevřeno v roce 1924 a patřilo tehdy k největším divadelním budovám v Československu. Komplex byl od počátku navržen nejen jako divadlo, ale jako širší kulturní centrum – součástí byl velký divadelní sál, menší scény, restaurace i kino. Teplice tak měly už před sto lety kulturní dům v dnešním slova smyslu. Divadlo mělo vlastní soubor a pravidelný repertoár, což se změnilo až po roce 1989, kdy přešlo na stagionový provoz bez stálého ansámblu.
Kino Květen
Kino Květen je součástí Domu kultury Teplice a dlouhodobě představuje klasické městské kino. V posledních letech se jeho role proměňuje především kvůli nástupu multiplexů a streamovacích služeb. Zatímco multiplexy staví program hlavně na premiérách a komerčních filmech, městská kina se často profilují jako místa pro festivalové filmy, klubová promítání, dokumenty, archivní snímky nebo tematické projekce.
Lázeňská
Zahájení lázeňské sezony, známé jako Lázeňská, patří dlouhodobě k největším akcím ve městě a každoročně přivádí do Teplic tisíce návštěvníků. Navazuje na tradici lázeňství, která je v Teplicích doložena už od 12. století. Dnes má Lázeňská podobu velké městské slavnosti s koncerty, programem v parcích a na náměstích i doprovodnými akcemi.
foto Filip Trubač