Jak se dělá divadlo v kraji, který má komplikovanou minulost, ale otevřenou budoucnost? Filip Nuckolls, jednatel a umělecký ředitel Městského divadla v Mostě, mluví o budování komunity, o tom, proč je důležité zůstat v kontaktu s lidmi, a také o tom, proč se někdy vyplatí držet se velkých plánů.
Most má specifickou minulost i pověst. Co pro tebe znamená tvořit divadlo právě tady? Ve městě, které vlastně vzniklo „na podruhé“ a stále hledá svoji identitu?
Most je podle mě na určité křižovatce. Pevně doufám, že směr, kterým se vydal v posledních čtyřech pěti letech, bude pokračovat. Není to samozřejmé. Hodně záleží na příštích volbách. Ta energie se může posílit, ale také vrátit někam do devadesátých let. Když jsem tehdy dostával několik nabídek na vedení různých divadel, vybral jsem si Most možná právě proto, že se tady dá pořád ještě budovat. Že tu není silná tradice, která by všechno určovala, a člověk se může podílet na příběhu Mostu a obecně Sudet.
Zároveň si myslím, že z tohohle kraje odchází strašně moc lidí a že si zaslouží, abychom mu něco vraceli za to, co se tu v posledních sto letech odehrálo. A v neposlední řadě mi byla sympatická energie vedení města. I pan primátor mě osobně přesvědčoval. Vize dalšího směřování města mi dávala smysl.
Myslíš, že divadlo může sehrát roli hybatele těchto změn? V čem vidíš největší sílu divadla pro město, jako je Most?
Otázka, jestli divadlo dokáže měnit život, je vždycky trochu ošemetná. Ale na příkladu ústeckého Činoherního studia jsme viděli, že divadlo může změnit náladu ve městě a do určité míry i to, jak se město vyvíjí. V Mostě je divadlo dlouhodobě vnímané jako vlajková loď kultury. Tím se město odlišuje od Teplic, Chomutova a dalších obcí v regionu. Má „to svoje“ divadlo, navíc v impozantní budově přímo v centru. Pokud se s divadlem pracuje dobře a buduje se kolem něj komunita, může to město významně proměňovat.
Nedávno jsme se například propojili s místním muzeem a vytvořili společný program. Pokud divadlo nezůstane uzavřené samo v sobě, ale bude vycházet ven, propojovat se s dalšími institucemi a školami, může pomoci změnit obraz Mostu. Z průmyslové „noclehárny“ na dobré místo k životu.
Když si uvědomíš, v jaké krajině se Most nachází – jsme na okraji Českého středohoří, kousek od Krušných hor, zároveň blízko Prahy – tak potenciál je obrovský. A věřím, že sem budou přicházet mladé rodiny i kvůli tomu, že tu najdou sportovní, školské i kulturní zázemí.
Jaký je mostecký divák? Zažil jsi mnoho divadel i publika v různých městech. V čem je Most specifický a jak tomu přizpůsobuješ dramaturgii?
Vždycky jsem se bránil tomu říkat „náš divák“. V divadlech to slýcháš často. „Náš divák tohle nesnese, náš divák potřebuje tohle“. Ale za celou kariéru jsem vlastně nikdy nezjistil, kdo přesně ten „náš divák“ je. A platí, že ne všichni mladí jsou progresivní a ne všichni starší jsou konzervativní.
V Ústí v Činoheráku bylo publiku víceméně jedno, jestli dostane klasiku, známý titul nebo úplně novou hru. Rozhodovalo se spíš podle šeptandy. Jestli je to dobré, nebo ne. V Mostě mám pocit, že diváci více vyhledávají velké, zavedené tituly: Brouka v hlavě, Cyrana, Malého prince… U neznámých názvů chodí méně.
Zároveň se ale ukazuje, že inscenace nemusí být „klasicky provedené“. Třeba Brouka v hlavě jsme přesadili do 90. let, a přesto je představení třetí rok vyprodané. Diváci přijali i inscenační novinku, jen to musí být dobře udělané. V tomhle směru bych řekl, že jsou v lecčems otevření.
Hlavní sál má kapacitu 500 míst. Jak tahle skutečnost ovlivňuje repertoár a ekonomiku divadla?
Bohužel nás to ovlivňuje velmi. Město nám dává na provoz částku, která je v jejich rozpočtu výrazná, ale pro tak velké divadlo s velkou budovou je to na hraně. V roce 1985 si Most postavil opravdu velkorysé divadlo, které je ale náročné na provoz.
Ročně děláme kolem 435 vlastních programů. Pro dvousouborové divadlo je to obrovské číslo, ale jsme do značné míry závislí na tržbách ze vstupného. Upřímně, rádi bychom ten „fabrický“ režim trochu zklidnili, ale momentálně si to nemůžeme úplně dovolit.
Proto jsme si řekli, že velký dům bude fungovat jako náš „West End“ Tedy scéna pro velkou činohru, hudební divadlo a známé tituly. Zároveň se ale snažíme, aby i populární tituly vznikaly v nejvyšší možné kvalitě. V českém divadle je někdy zvykem, že když má režisér dělat „divácký titul“, bere to jako něco, co není třeba úplně dotáhnout. My bychom naopak chtěli, aby i velké, komerčně atraktivní inscenace byly profesionálně a invenčně udělané.
Vedle velké budovy stojí Divadlo rozmanitostí. Jakou roli hraje v celkové koncepci?
Když jsem do Mostu přišel, Divadlo rozmanitostí bylo primárně dětská scéna, hrála se tam představení zhruba pro publikum od čtyř do devíti, maximálně jedenácti let. Chtěl jsem to roztáhnout od nuly do patnácti až osmnácti let. Dopoledne tam hrajeme pro školy, pro věkové skupiny 11+ a 13+. Večer je budova volná a může ji využívat i činoherní soubor. Dělat tam komornější, experimentálnější tituly, současnou českou dramatiku, autorské projekty.
Máme tedy vlastně dva domy a snažíme se jim programově přizpůsobit. Velký sál s 500 místy je pro „velký večer“, kde prostor dostává činohra, velké projekty, reprezentativní program. Divadlo rozmanitostí se začíná rýsovat jako komornější scéna večer pro náročnějšího nebo zvědavějšího diváka a přes den pro školy a mládež.
Do budoucna bych byl rád, kdybychom se v Rozmanitostech dostali i k současnějším tématům pro dospívající publikum. Svět sociálních sítí, OnlyFans a podobné fenomény. Tam vznikají silné příběhy a zároveň velká rizika. Divadlo může být pro mladé publikum bezpečným prostorem, kde se o těchto věcech dá mluvit jinak než jen skrze média.
Daří se vám v Mostě propojovat divadlo s místními kreativci a scénou?
Snažíme se o to systematicky. Jedna rovina je, že hledáme místní profesionály, kteří mají vztah k divadlu a mohou ho dlouhodobě obohatit. Týká se to třeba lidí, kteří vystudovali výchovnou dramatiku nebo herectví a zůstali v Mostě. Pavel Skála, který v Mostě organizuje divadelní festival, je dnes už součástí naší organizace a buduje tu dramacentrum. Jeho spolupracovnice Bára Gérová je také Mostečanka. S režisérem Víťou Větrovcem otevíráme v Litvínově třetí scénu. Teď zároveň hledáme posilu na PR, ideálně z Mostu. Člověka, který tu žije, zná prostředí, má zkušenost ze zahraničí a rozumí sociálním sítím.
Naší dlouhodobou strategií je pracovat co nejvíc s místní komunitou. Nechceme být „importovaným“ divadlem, kam všichni dojíždějí z Prahy. Chceme být institucí zakořeněnou v městě.
V Mostě je teď poměrně viditelná iniciativa Supermost. Jak vnímáš takové městské projekty a jejich vztah k divadlu?
Myslím, že mají velký potenciál, pokud jsou nastavené jako skutečný dialog s obyvateli. Když máš jednoho člověka, který „ví, jak to má vypadat“, může být i sebechytřejší, ale pořád je to trochu diktát. Když se do plánování zapojí víc lidí, vzniká podhoubí, ze kterého pak mohou organicky růst další iniciativy.
V tom vidím sílu Supermostu. V tom, že otevírá debatu o tom, jak má město fungovat, jak má vypadat centrum, jak chceme používat veřejný prostor. Divadlo k tomu může přispět tím, že se propojuje s dalšími organizacemi, školami, neziskovým sektorem. A ukazuje, že město je možné aktivně používat.
Obecně je podle mě problém mnoha měst v Česku, že lidé zůstávají doma u streamovacích platforem a město kolem sebe nevyužívají. Čím méně jsou v ulicích, v institucích, na sportovištích, tím víc je všechno „navíc“. MHD, kultura, sport. Je potřeba ukazovat, že město může být živým prostorem, ne jen kulisou.
Jaká je tvoje ideální představa, kde bude mostecké divadlo – a třeba i ty v něm – za deset let?
Neupínám se tolik k tvrdým číslům. Dnes máme návštěvnost lehce pod sto tisíc diváků ročně, a nejsem si jistý, jestli cílem má být jen růst tohoto čísla. Mým ideálem je divadlo, které umí dělat velké umělecké inscenace i menší, experimentálnější projekty, jezdí na zájezdy a je respektované v rámci republiky. Divadlo, kam chtějí absolventi uměleckých škol nastoupit, protože vědí, že se tady dělá zajímavé divadlo.
Rád bych, aby divadlo žilo programem celý rok. Aby mělo kvalitní klub, zázemí pro debaty, workshopy, lektorské programy a aby bylo přirozeným centrem pro děti a mládež v celém Ústeckém kraji. To znamená nejen hrát pro ně představení, ale také systematicky vychovávat diváky. Vést je k tomu, aby měli nároky, aby se ptali, aby s námi vstupovali do dialogu.
A pak je tu rozměr přeshraniční a evropský. Rád bych, aby za deset let bylo mostecké divadlo součástí sítě partnerů v Německu, Francii nebo Skandinávii a aby vznikaly mezinárodní koprodukce. Nejen „přes kopec“, ale opravdu evropsky ukotvená instituce, která má co nabídnout.
Plány nemáš malé.
Nemá smysl mít malé plány.
Městské divadlo v Mostě je jedna z největších kulturních institucí v regionu. Sídlí v ikonické budově z poloviny 80. let minulého století v centru města. Nabízí široký repertoár od činohry přes hudební divadlo až po velké divácké tituly. Dlouhodobě představuje klíčový kulturní bod Mostu a přispívá k formování jeho kulturní identity.
Divadlo rozmanitostí Most je menší scéna mosteckého divadla zaměřená na dětské i komorní večerní projekty. Dopoledne slouží jako prostor pro školní představení a výchovné programy, večer nabízí aktuální dramatiku a experimentálnější tvorbu. Je flexibilním doplňkem velké scény a umožňuje uvádět odvážnější i intimnější tituly.
SuperMost je městská iniciativa zaměřená na rozvoj centra Mostu a podporu aktivního městského života. Projekt otevírá veřejnou debatu o podobě veřejného prostoru, zapojuje obyvatele i místní organizace a usiluje o vznik živého městského prostředí. Do jeho architektonicko-urbanistických soutěží se hlásí také zahraniční architekti a urbanisté, kteří přinášejí do Mostu mezinárodní zkušenosti a nové perspektivy.
Filip Nuckolls je český divadelní režisér a umělecký šéf, který vystudoval režii na pražské DAMU po gymnáziu v České Třebové. Už během studií spoluzaložil nezávislé divadlo M.U.T. Výrazně se profiloval v Divadle v Celetné, kde spolupracoval se spolkem Kašpar. Klíčovou etapou jeho kariéry se stalo Činoherní studio Ústí nad Labem, kde v letech 2011–2015 působil jako umělecký šéf. Dlouhodobě se zaměřuje na soudobé interpretace klasických textů i současnou českou dramatiku. Od roku 2024 stojí v čele Městského divadla v Mostě jako jeho jednatel a umělecký ředitel.
foto Filip Trubač