Terezín není jen městem památníku a pietních vzpomínek. V chátrající vojenské nemocnici tu má základnu spolek Rolling, jeden z největších producentů larpů ve střední Evropě. Vznikají tu mezinárodní hry i festival Vizita určený místním obyvatelům. Vyzpovídali jsme Tadeáše Hlavinku ze spolku Rolling, terezínského rodáka, který larpy s kolegy organizuje. Vznikl rozhovor o tom, jak může nezávislá kultura oživovat památky a proč je larp víc než jen hra na hrdiny.
Rolling patří k největším producentům larpů ve střední Evropě. Přesto působíte jako spolek, který funguje neziskově, bez závislosti na dotacích. Jak se dá udržet tak velká produkce jen z nadšení a vstupného?
Jednak díky tomu, že jsou lidé, kteří chtějí naše hry hrát, vrací se k nám a pomáhají nám. Larp je participativní koníček, nikdo není jen konzument, ale svou účastí hru utváří ostatním. Tento princip je pro nás důležitý a díky němu může spolek fungovat. Jednak je zásadní to nadšení. Larpy děláme rádi a dává nám smysl je rozvíjet. Naprostá většina práce je dobrovolnická, neplacená, a členové spolku jí odvádějí opravdu hodně. Každou hru je třeba vymyslet a napsat, zajistit pro ni kostýmy, rekvizity a scénografii, obstarat produkci od instalace světel až po jídlo. A samozřejmě hru uvést. Ve spolku se snažíme dělat takové věci, které nás baví tvořit, a objevovat nové možnosti larpu. Zároveň se ale držíme osvědčených her, o které je stále zájem, jako jsou například Legie: Sibiřský příběh. Důležité je také to, že jak k larpům, tak do spolku Rolling přicházejí noví lidé s energií a nápady.
Terezín jste si vybrali jako základnu. Co vás k tomu přivedlo? Je to genius loci pevnosti, nebo prostě shoda okolností, že tu stojí budova, která čeká na nové využití?
Spolek před lety hledal lokaci pro jednu z našich her, která se odehrává v převýchovném ústavu. Bývalá vojenská nemocnice v Terezíně byla jednou z možností. Já z Terezína pocházím, věděl jsem o ní, ale tehdy jsem ještě nebyl součástí spolku. Podle fotek jsem ale poznal, že jsou lidé z Rollingu právě tam, a propojili jsme se. Jsem rád, že se ostatním právě v Terezíně zalíbilo a rozhodli se sem spolek přesunout. Takže šlo o shodu okolností, roli hrála jak atmosféra budovy, tak její nedostatečné využití.
Bývalá vojenská nemocnice. Je to spíš praktické zázemí pro kostýmy a rekvizity, nebo prostor, který určuje charakter vašich her? A jaké to je tvořit v místě, které se zároveň rozpadá?
Je to obojí. Nejdřív byla budova lokací pro hru, pak se z ní stalo zázemí, a pak jsme do tohoto prostoru umístili i některé další projekty. Většina z nich by se dala uvádět i jinde, ale to spojení skladu, zázemí a vhodné lokace je praktické a napomáhá udržitelnosti naší činnosti. Ke druhé otázce je třeba dodat, že nemocnice je oproti jiným chátrajícím objektům v Terezíně v ještě poměrně dobrém stavu. Ale samozřejmě jsou nějaké limity, co se v ní dá vybudovat. Může představovat ten zmíněný převýchovný ústav, pařížský kabaret nebo nájemní dům z 19. století na Žižkově, ale pro futuristickou vesmírnou loď bychom asi hledali jiné místo. Překážky jsou samozřejmě i produkční, bylo by pro nás například praktičtější, kdybychom v každé místnosti mohli zapojit světla a další elektroniku přímo do zásuvky ve zdi. Zatím taháme kabely po chodbách.
Město vám umožňuje nemocnici používat. Jak vypadá ta spolupráce v praxi? Je Terezín vnímavý k nezávislé kultuře.
Spolupráce vypadá tak, že si jako spolek pronajímáme část budovy, přispíváme tak do městské pokladny stabilním příjmem. Město nám vychází vstříc, když chceme například uspořádat festival pro veřejnost. Budova je lákavá i pro filmaře nebo fotografy, probíhají v ní i prohlídky, takže s úřadem pravidelně komunikujeme o plánech, abychom se s ostatními nerušili. Takže z našeho pohledu se dá říct, že ano. Terezín je k nezávislé kultuře vnímavý, byť vzhledem k počtu obyvatel pochopitelně nejde o prioritu. Je jasné, že pro město jsou na prvním místě spolky, které svou činností cílí hlavně na místní.
Festival Vizita míří přímo na místní obyvatele. Čím se liší od larpů, které spíš přitahují hráče z celé republiky? A podařilo se vám díky Vizitě ukázat místním obyvatelům, že Rolling není uzavřená komunita, ale partner města?
Festival je pro nás taková doplňková činnost. Zatímco larpy jsou ze své podstaty trochu uzavřené, určené jen pro přihlášené hráče, festival je otevřený všem a vstupné je dobrovolné. Pro nás je příležitostí, kdy můžeme lidem ukázat, co se v té budově vlastně děje. Samozřejmě tu zkušenost z hraní larpu v tomto formátu nelze zprostředkovat, ale snažíme se dát lidem alespoň nějakou představu prostřednictvím výstav, fotografií, ukázek scénografie, kostýmů a rekvizit. To doplňujeme dalším kulturním programem, především divadelní představení našich přátel ze skupiny OLDStars mají dobrou odezvu. Jak se nám to daří, to už je otázka spíš na někoho jiného. Alespoň část místních obyvatel už ale ví, proč se v té budově občas v noci svítí.
Na druhé straně stojí projekty světového formátu. Třeba 97 Poets of Revachol, inspirovaný hrou Disco Elysium, přitáhne do Terezína desítky lidí z ciziny. Jak mění mezinárodní larpy obraz města, které je známé hlavně díky tragické historii?
Měnit obraz města asi není naším cílem. Přeci jen, přestože se bavíme o několika stovkách zahraničních hráčů ročně, pořád je to poměrně málo lidí. Ale jsme moc rádi, že se k nám vracejí a že se čím dál více zapojují i do naší činnosti. Jeden ze zahraničních hráčů se dokonce nedávno nechal slyšet, že se kvůli nám do Terezína přestěhuje. Pokud by byl Terezín známý i jako jedno z center mezinárodního larpu, bylo by to fajn, určitě ale nechceme tu tragickou historii zastiňovat. Na tu je potřeba myslet neustále. My se s ní snažíme koexistovat s respektem. Před každým uvedením jakékoliv hry v Terezíně účastníkům připomínáme, kde jsou.
Larp není jen volnočasová zábava. Vnímáte ho spíš jako kulturní formu na pomezí divadla a filmu, nebo jako způsob, jak oživovat zapomenuté památky? Co je pro vás důležitější? Samotná hra, nebo kontext místa, kde se odehrává?
Pro mne je larp určitě umělecká forma, do které lze vkládat různý obsah a která může mít různá využití. Zábavní, vzdělávací, seberozvojové a tak dále. Účel, obsah a forma by měly být v nějaké shodě. Pro larp je důležité člověka vtáhnout do příběhu. A místo, kde se odehrává, je tak velmi důležité. Pokud se nám jako vedlejší produkt podaří rozšiřovat povědomí o památce a jejím stavu, tak je to za mě jenom dobře. Myslím, že je potřeba tomu místu něco vracet, ne ho jenom využívat. To ale platí pro všechny druhy umění.
Co by podle vás mělo přijít dál? Máte představu, jak by město a Rolling mohli ještě víc spolupracovat, aby z pevnosti nebylo jen muzeum minulosti, ale i laboratoř současné kultury?
Jako spolek Rolling určitě budeme rádi, pokud budeme moci v nemocnici a obecně v Terezíně pokračovat. Terezínské památky si zaslouží spoustu oprav, neměly by chátrat, ale zároveň je potřeba řadě budov najít ten správný účel a využití. Na tom se rádi v případě nemocnice budeme podílet. Rádi bychom nabídli i více možností, jak tuto budovu otevřít veřejnosti a využít. Vedle larpů bychom do ní chtěli přinést více divadla, výstav a vzdělávacích programů.
Larp
zkratka pro Live Action Role-Playing – hru na hrdiny naživo. Účastníci na sebe berou role postav a v reálném prostředí společně tvoří příběh. Vznikl v 70. letech na Západě, do Česka dorazil v 90. letech a rychle se uchytil. Česká larpová scéna patří k největším v Evropě, každoročně probíhají desítky akcí. Rozsah je pestrý. Od bitev se stovkami účastníků až po komorní hry pro několik hráčů. Některé projekty mají mezinárodní dosah a lákají účastníky z celé Evropy. Specifikem larpu je prostředí: hrady, pevnosti či opuštěné nemocnice dodávají hrám autenticitu. Díky tomu se larp stále častěji propojuje s památkami a otevírá je veřejnosti. Organizátoři fungují většinou neziskově, na bázi dobrovolnictví, a přesto dokáží připravit akce s profesionální úrovní. Larp tak není jen zábava pro úzký okruh nadšenců. Stává se svébytnou kulturní formou, která kombinuje divadlo, filmovou estetiku i komunitní rozměr – a zároveň pomáhá oživovat místa, která by jinak zůstala zapomenutá.
Rolling
Rolling je neziskový spolek založený v roce 2013, od roku 2017 sídlí v Terezíně. Patří k největším producentům larpů ve střední Evropě. Organizuje velké mezinárodní hry i komorní projekty a vzdělávací programy. Funguje na dobrovolnickém principu, bez závislosti na dotacích.
Terezín
Terezín je pevnostní město v Ústeckém kraji, založené v 18. století Josefem II. jako vojenská bastionová pevnost. Dnes je známé především jako památník obětí nacistické perzekuce. Zároveň tu stojí množství památkově chráněných budov, často prázdných či chátrajících. Právě tyto prostory se stávají kulisami pro kulturní akce a alternativní projekty.
Bývalá vojenská nemocnice v Terezíně
Rozsáhlý objekt v centru pevnostního města, který dlouhá léta chátrá. Vlastníkem je město Terezín. Nemocnice je od roku 2017 v částečném užívání spolku Rolling, který tu má sklady, zázemí a pořádá kulturní akce. Budova se stala symbolem propojení památky a současné nezávislé kultury.
Festival Vizita
Vizita je jednodenní hudebně-divadelní festival pořádaný spolkem Rolling od roku 2018. Koná se v bývalé vojenské nemocnici, aby ji otevřel místním lidem. Program kombinuje divadlo, alternativní hudbu, larpové ukázky i komentované prohlídky. Vstupné je dobrovolné, cílem je komunitní setkání a oživení památky.
97 Poets of Revachol
„97 Poets of Revachol“ je velký mezinárodní LARP inspirovaný počítačovou hrou Disco Elysium. Hraje se v terezínské nemocnici, která svou atmosférou připomíná fiktivní město Revachol. Akce se účastní desítky hráčů z celého světa, hra probíhá v angličtině. Rolling se díky ní dostal na mapu evropských larpových projektů.
Tadeáš Hlavinka je novinář se zájmem o literaturu a historii a terezínský rodák. Vystudoval žurnalistiku. Pracuje ve zpravodajské redakci kultury České televize. Larpům se věnuje od roku 2009, v letech 2017-2019 byl členem spolku Rolling, do něhož se koncem roku 2024 vrátil. Pořádá festival Vizita, je spoluautorem hry Čára a podílí se na uvádění dalších projektů spolku, který sídlí v bývalé vojenské nemocnici v Terezíně.
foto Filip Trubač