Designu interiéru je ve své podstatě primárně humanitní obor. Intenzivně se zajímá o každodenní zvyky člověka, individuální potřeby i osobní vkus a tím se odlišuje od architektury, ke které bývá přiřazován. Liší se i v hlubším vnímání fenoménů jako jsou: atmosféra, zážitek, pocit, ale i vkus, móda a trend.
U domu jako architektury si málokdy uvědomujeme, že je výrazem naší identity. Možná proto, že je to identita spíše kolektivní. Identita kultury, země, regionu, nebo společenství. Interiér je naproti tomu osobnější, reflektuje více naší individualitu, která je čitelná lépe. Pakliže je architektura a veřejný prostor odrazem hodnot, které žijeme jako společnost, interiér může vyjadřovat hodnoty pouze nás samých. Těch, které žijeme jednotlivě jako autonomní osobnosti. Škála indiviuality se pak liší mírou otevřenosti dveří. Mohou být otevřena každému jako interiér veřejný, nebo se mohou otevírat výlučně konkrétnímu obyvateli.
Architektura a interiér, společně s našimi zvyky, vzorci chování, morálkou a mnohým dalším, jsou součástí naší kultury. Důležitým faktorem pro jejich návrháře je to, že nejsou pouze jejím výrazem, ale také jejími formovateli a spolutvůrci. Jedná se o obousměrný proces, kdy jimi nejen definujeme co jsme, ale i ovlivňujeme co budeme. Je to proces, který je vzdálený banalitě dekorování a ozvláštňování a vypovídá o nás mnohem víc, než si většina připouští.
Interiér stejně jako i jiné oblasti hmotné kultury potřebuje v současné době mnohem více hodnotově zakotvený názor. Vědomou reflexi důstojnosti člověka s respektem a otevřeností nejen k jeho fyzickým, ale hlavně duchovním aspektům. Tématem není “jak vytvořit hezký prostor❞ ale jeho hodnota, potažmo význam prostoru pro člověka a společnost. Bez tohoto myšlenkového nastavení nemůže autentická kvalita vzniknout.
V interiérech dnes lidé tráví většinu svého času. Mohou nás kultivovat a povznášet, nebo naopak omezovat a znevažovat. To jaké naše interiéry budou a jací díky nim budeme my sami, máme ve vlastních rukou.
Tomáš Bém vyrůstal v hornaté oblasti severních Čech. Vyučil se truhlářem a na střední škole se dále specializoval na výrobu nábytku. Následně studoval design interiéru pod vedením profesora Jana Fišera na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a architekturu na Peter Behrens School of Architecture v Düsseldorfu. Své studium završil ve studiu „Koncept – Objekt – Smysl“ vedeném profesorkou Evou Eisler na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Od roku 2010 vede v Praze vlastní ateliér. Jeho práce zahrnuje autorský design, produktový design, návrhy nábytku, zakázkové veletržní expozice, interiéry i architekturu. V roce 2024 vystřídal profesora Jiřího Pelce ve vedení Ateliéru designu interiéru na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem. (z webu tomasbem.com)
foto Jiří Dvořák, Tomáš Lumpe, Tomáš Kozohorský