V Chomutově, městě s hlubokými industriálními kořeny a rozporuplnou pověstí, už přes dvacet let funguje spolek Kuprospěchu. Jeho členové dokazují, že i v regionu, který si většina lidí spojí s těžkým průmyslem a útlumem, může vyrůstat pestrá a sebevědomá kulturní a kreativní scéna. Od provozování kina přes komunitní festivaly až po spolupráci na mezinárodně respektovaném festivalu Moody Moon Noize. Jejich práce je příkladem toho, jak kulturní a kreativní odvětví dokáže proměňovat tvář města i jeho obraz navenek. V Rouge v Chomutově jsme si o tom povídali s Petrem Karáskem a Tomášem Trykarem ze spolku Kuprospěchu.
Na závěr jsme dali slovo Michalu Pařízkovi jako šéfredaktorovi časopisu Full Moon a spoluorganizátorovi festivalu Moody Moon Noize s promotéry Heartnoize Promotion a bookingovou agenturou Mood, aby přiblížil svou spolupráci s chomutovským spolkem Kuprospěchu.
Spolek Kuprospěchu funguje od roku 2003. Petře, když se ohlédnete zpátky, který moment nebo projekt považujete za klíčový?
Petr: Vybrat jeden je těžké. Za dvacet let jsme udělali tolik různorodých věcí, že se to porovnává obtížně. Ale pokud mám zmínit zásadní momenty: velkým milníkem bylo, když jsme provozovali kino Evropa na sídlišti Březenecká od roku 2006 do 2009. To nám dalo zázemí, kam se lidé vraceli. Další velká kapitola byl festival Cumbajšpíl – třináct ročníků, hodně komunitní akce včetně přeshraniční spolupráce s Němci. A pak ještě něco, co po nás opravdu zůstalo.. Od roku 2007 mapujeme umění ve veřejném prostoru Ústeckého kraje z doby socialismu. Bylo to tehdy docela unikátní téma. Fotky jsou online na webu www.projektmozaiky.cz a to je asi jedna z mála hmatatelných stop po naší činnosti. Ještě jsme v rámci cyklojízd zasadili asi 25 stromů. Všechno ostatní zůstalo hlavně v paměti účastníků.
Já si Cumbajšpíl pamatuju jako akci, kde byl vstup zdarma a atmosféra hodně komunitní.
Petr: Přesně tak. Bylo to dělané hodně „na pohodu“, bez velkého komerčního tlaku. Lidé se potkávali, bavili. A to je pro nás dodnes podstatné.
Tomáši, vy jste se ke spolku Kuprospěchu přidal později. Jak jste vnímal kulturní prostředí v Chomutově a jak se podle vás proměnilo?
Tomáš: Já jsem se k tomu dostal asi v roce 2007. Bydlel jsem na sídlišti Písečná a když jsem šel do centra, říkal jsem té cestě „po trolejích“. Po cestě jsem potkal několik míst, kde se hrála hudba. Všude byli lidé, všude něco hrálo. Pak ale přišla vyhláška, že se má zavírat ve 22 hodin. Možná to byla i éra, kdy se obecně začalo chodit ven míň – bylo to těsně před nástupem chytrých telefonů. Já jsem asi zažil poslední rok takového toho „starého světa“, kdy město žilo, a pak přišel útlum. Člověk musel jezdit za kulturou jinam. Postupně se to ale začalo vracet. A dneska – možná je toho dokonce tolik, že narážíme na limity publika. V létě se tu potkají třeba čtyři velké akce najednou.
Petr: Kromě Kuprospěchu tady funguje třeba Festival Obnaženi, který už přes dvacet let přiváží špičkové performativní umění – přijeli umělci z Brazílie, Holandska, Koreje, Japonska. Je tu Moody Moon Noize, kavárna Café 44 s letním programem a další. To všechno dohromady tvoří scénu, která je dnes v dobré kondici.
Tomáš: Když se podívám na dnešní situaci, tak v Chomutově je scéna v dobré kondici. Funguje třeba Druhé patro – pop up prostor s velmi pestrým programem, Rouge, kde má základnu místní DJ komunita. V Café 44 se přes léto pořádají větší hudební akce, po zbytek roku i různé besedy a jiné akce. A hudební klub Huháč, který zmiňoval Petr, funguje stabilně už od konce devadesátých let. To všechno dohromady vytváří pestrou nabídku a je vidět, že se tu něco děje celoročně.
Petr: Dnes je v Chomutově kulturní nabídka možná až nad možnosti publika. Loni se v krátkém čase potkaly třeba čtyři velké akce – Obnaženi, Moody Moon Noize, festival Trať pořádaný na nádražích po celé republice a festival Otevřeno od chomutovské knihovny. Bylo to skvělé, ale v jednu chvíli už je město vlastně v oblasti kulturní nabídky „saturované“.
Jak se vám za ty roky spolupracovalo s městem?
Tomáš: Byla období horší i lepší. V roce 2009 jsme museli opustit kino – to bylo politické rozhodnutí. Někteří naši členové byli aktivní v neziskovkách věnujících se sociální práci nebo v médiích a tehdejší radnice je začala vnímat jako nepohodlné. Byla to zbytečná animozita, ale paradoxně nás to tehdy nakoplo, abychom pokračovali. Poslední roky je situace mnohem lepší. Grantový systém funguje, město kulturu podporuje – ať už na jednotlivé akce nebo celoroční projekty.
Petr: Dnes je rozpočet poměrně štědrý a často se ani nevyčerpá. Na akci je strop 100 tisíc, ale v zásadě, pokud má projekt smysl, peníze se dají získat. Samozřejmě občas narazíte na „úřednického šimla“, ale celkově to dnes funguje. Důležité je, že městské a krajské instituce, jako muzeum a knihovna, jsou otevřené spolupráci a mají chuť dělat věci jinak.
Kdyby byla spolupráce ideální, přesně podle vašich představ, co byste požadovali?
Tomáš: Chybí tady stálý prostor pro nezávislou kulturu – něco jako blackbox pro zhruba 300 lidí. Když jsme měli kino, vznikala komunita, lidé se potkávali napříč žánry. Od té doby jsme „kočovníci“ – vždycky někde složíme zázemí, po akci ho zase zbouráme. To bere spoustu sil. Když jsme přišli o kino, začala pro nás kočovná etapa. Petr tomu říká, že vždycky někde „složíme mandalu“ – připravíme prostor, přineseme vybavení, uděláme akci – a pak ji zase rozfoukáme a všechno se uklidí. Je to hezké, ale zároveň to bere spoustu energie. Proto by bylo skvělé mít stálý prostor, který by mohl fungovat dlouhodobě a udržovat komunitu pohromadě.
Petr: Bylo by skvělé, kdyby město nabídlo takový prostor za symbolický nájem. A hlavně – aby ho spravovala komunita, ne přímo městská instituce. Ty mají jiné tempo a často méně flexibility. My už ale v tuto chvíli takovou ambici úplně nemáme, maximálně jako součást nějaké větší aliance.
Přesuňme se k festivalu Moody Moon Noize. Jak se stalo, že se ocitl právě v Chomutově?
Tomáš: Festival je putovní – před námi byl v Mariánských Lázních a Prachaticích. Organizátoři z Full Moonu nás znali přes kapelu dokruhu, kde hraji já a další dva členové spolku, a které vydávali desku. A také díky akcím, které jsme dělali. Věděli o nás, o Chomutově a o místních místech, a tak nás oslovili.
Petr: Naše role je hlavně produkční – vybíráme a zajišťujeme místa, komunikujeme s jejich provozovateli, řešíme granty z lokálních zdrojů, sháníme sponzory.
Tomáš: S týmem z Full Moonu jsme se znali už před Moody Moonem, ale víc jsme se propojili během covidu. V jedné z těch letních „pauz“, kdy to šlo, jsme tady v Rouge udělali pořad Thrash Talks – takovou kombinaci besedy a přednášky. Pozvali jsme Michala Pařízka, Karla Veselého a Ondřeje Štindla. Byla to jedna z mála možností, kdy se dalo sejít naživo. Díky tomu nás pak měli v hlavě, když hledali další místo pro festival.
Petr: Dramaturgie je v rukou lidí z Full Moonu, ale vždycky se snažíme, aby se v programu objevila i místní stopa. Ať už jde o kapely, zvukaře, vizuální umělce nebo promotéry. Letos to bude třeba písničkářka Tereza Kocholatá a pocta místnímu rodákovi, hudebníku Jiřímu Bulisovi.. Pro nás je důležité, aby Moody Moon Noize nebyl jen „přivezená“ akce, ale aby se propojil s místní scénou.
Jak spolupráce mezi vámi a pražskými promotéry funguje?
Tomáš: Je to partnerský vztah. Oni mají dramaturgii a kontakty, my zase místní know-how a zázemí. Výběr kapel necháváme na nich, ale vždy tam máme i místní stopu – ať už hudební, nebo produkční. Např. vizuál festivalu je celé tři roky v rukou místních designerů atd.
Petr: Důležité je, že město festival podporuje – nejen finančně, ale i tím, že nám otevírá prostory. Využívali jsme třeba kostel sv. Kateřiny, bývalé městské lázně nebo různé venkovní lokality. To by bez dobré vůle městských organizací nešlo.
Proč je letos v Chomutově naposled?
Petr: Je to součást koncepce – festival má cestovat a ukazovat současnou hudební a vizuální scénu po celé republice. My jsme rádi, že jsme tu měli tři ročníky. Přineslo to Chomutovu novou energii a dostalo město na mapu lidí, kteří by sem jinak nepřijeli.
Co vám Moody Moon Noize přinesl?
Tomáš: Přivedl sem publikum z celé republiky i ze Slovenska. Lidé, kteří Chomutov neznali, byli často příjemně překvapení – historickým centrem, přírodou i tím, že tu kultura žije. To má dlouhodobý efekt na to, jak je město vnímáno.
Petr: A také to posílilo spolupráci s místními institucemi. Díky festivalu jsme navázali nové kontakty a vyzkoušeli spolupráci s organizacemi, se kterými jsme dřív tolik nepracovali.
Co chystáte dál jako Kuprospěchu?
Tomáš: Soustředíme se na jednu větší komunitní akci ročně, kde zapojíme co nejvíc místních. Máme představu, ale zatím je to v přípravné fázi.
Petr: Budeme se vracet k tomu, co je nám přirozené – k práci pro místní komunitu a podporu domácích kapel.
Kdybyste měli někoho pozvat na „nejvíc Kuprospěchu den“ v Chomutově, jak by vypadal?
Tomáš: Chomutov má spoustu netušených kulis: jezero s kempem uprostřed města, blízké Krušné hory, brutalistní stavby inspirované Corbusierem, gotický kostel sv. Kateřiny. Den by začal procházkou těmito místy, pokračoval by návštěvou kulturních center a večer by patřil místním podnikům.
Petr: Ukázal bych kontrasty – přírodu, architekturu, zbytky industriálního dědictví. A večer bych hosta protáhl po klubech a kavárnách. Dnes se už dá zažít, že v jeden večer běží několik koncertů a akcí a člověk může plynule přecházet z místa na místo.
Rozhovor zakončujeme pohledem zvenčí – připojil se k nám také Michal Pařízek, šéfredaktor časopisu Full Moon a jeden z organizátorů festivalu Moody Moon Noize. Z Prahy přináší perspektivu člověka, který dlouhodobě propojuje českou i zahraniční hudební scénu. Zároveň vysvětluje, proč je pro něj spolupráce s chomutovským spolkem Kuprospěchu tak cenná.
Už třetím rokem děláte Moody Moon Noize v Chomutově společně s Kuprospěchu. Co tě na nich přesvědčilo, že jsou pro vás ten správný parťák?
Michal: Koncept Moody Moon Noize je obecně trochu složitý, většina týmu sídlí v Praze, nemáme potřebu vyvážet do regionů Vršovice, naopak je cílem oživit místní lokace a představit je v jiném světle třeba i místním. Už jen z toho důvodu je spolupráce s místními spolky a organizacemi naprosto klíčová. S Kuprospěchu jsme si sedli od začátku, určitě pomohla i jejich historie, mají za sebou spoustu koncertů a eventů na rozličných místech, dalo by se říct, že dělali site specific eventy ještě dávno předtím, než to začalo být cool. Zkušenosti podpořila energie i aktivita, krom toho, že snad žádný náš bláznivý nápad nezavrhli, tak s některými přichází sami. S některým i z nich se známe dlouho, kapele dokruhu, jejíž členové jsou součástí spolkového týmu, vydával Full Moon desku, ještě před festivalem mě pozvali do Chomutova na debatu, už tehdy mi město učarovalo.
Ty máš spoustu zkušeností s různými lokálními partami. Co tě konkrétně na spolupráci s Kuprospěchu baví a čím tě dostali už na začátku?
Michal: Upřímně obdivuji každého, kdo se na malém městě zabývá kulturou a snaží se o jakoukoliv aktivitu. Vím moc dobře, jak složité je to v Praze nebo v Brně, mimo velká města to platí minimálně dvojnásob. Kuprospěchu jsou velmi zkušení lety pořádání koncertů a dalších akcí, zároveň mají i poměrně vzácnou schopnost říct, že něco jednoduše nejde nebo je to kapacitně či produkčně za hranou. To není vůbec obvyklé a přišlo to vlastně hned na začátku, kdy si přes zřejmé nadšení vzali stejně pár dní na rozmyšlenou. Zároveň mám trochu pocit, že si to sedlo oboustranně, v době, kdy jsme je oslovili, byly aktivity spolku poměrně v hibernaci. Věřím, že právě Moody Moon Noize je možná trochu pomohl oživit, znovu nahodit.
Chomutov není úplně první místo, co by člověka napadlo, kde čekat alternativní hudební festival. Proč jste se rozhodli usadit právě tady a jak moc v tom hrálo roli Kuprospěchu? A proč je tam letos poslední Moody Moon?
Michal: Už po první návštěvě Chomutova jsem tušil, že to nebude naposledy, když jsme v roce 2022 hledali poměrně narychlo novou lokaci pro festival, napadl mě Chomutov a Kuprospěchu jako první. Naštěstí souhlasili a spolupráce byla (věřím, že pro obě strany) tak povedená, že jsme se rozhodli akci zopakovat. Obecně mám za to, že dvouletý cyklus je pro putovní zaměření festivalu ideální: první rok funguje nové místo i překvapení, které může zakrýt i chyby nebo produkční rezervy, druhý rok se vše dotáhne. Opět, vzhledem k charatekru akce je to v podstatě logické, pro nás jako pořadatele jde do jisté míry o podobné dobrodružství jako pro návštěvníky, v Mariánských Lázních to bylo podobné.
Zároveň, vzhledem k site specific charakteru akce, se také určitá místa po dvou letech snadno vyčerpají. V Chomutově se nám líbí, pro třetí ročník tam jsme se rozhodli z důvodu toho, že jsme si byli vědomi toho, že tam spousta lokací ještě zůstala neobjevena, některé jsme naopak „nevytěžili“ tak, jak jsme mohli. A zároveň nám společné zkušenosti dovolily se s nápady celkem „rozletět“ – na jakém jiném festivalu zažiješ koncerty v muzeu lokomotiv, městském divadle nebo uprostřed osmikilometrové procházky? Pěkné je například srovnání prvního a třetího ročníku, které spojují jen tři lokace a to včetně letošní závěrečné afterparty, která proběhne v Kulisárně místního divadla. Tam probíhala minulé ročníky většina večerního programu festivalu, letos je tam jen jeden DJ set. Zároveň je ale třeba se posunout, putovní charakter je pro festival zásadní. Každopádně jsem si docela jistý, že se do Chomutova v budoucnu nějakým způsobem vrátíme.
Kuprospěchu je chomutovský spolek založený v roce 2003, který propojuje kulturu, komunitní život a environmentální témata. Původně vznikl s vizí vybudovat kulturně-sociální centrum v budově bývalého kina Evropa, které se stalo zázemím pro koncerty, výstavy, workshopy, skate závody, ateliéry či ekologickou poradnu. Za dvě dekády své existence spolek zorganizoval desítky akcí, třináct ročníků komunitního festivalu Cumbajšpíl, věnoval se mapování umění ve veřejném prostoru z doby socialismu a v posledních letech spolupracuje na putovním festivalu Moody Moon Noize. Dnes funguje jako dobrovolná síť profesionálů a aktivistů, kteří se dlouhodobě podílejí na rozvoji kulturní a kreativní scény v Chomutově i širším regionu.
Magazín Full Moon je původní český multižánrový hudební měsíčník, který od svého vzniku v roce 2010 reflektuje domácí i zahraniční hudební scénu, s citlivými přesahy do filmového, literárního či designového světa. Jeho obsah je výhradně originální, bez zpravodajské agenturní produkce, a klade důraz na osobní vztah k čtenářům. Oceněn byl například cenou „Press of the Year“ na festivalu Nouvelle Prague v letech 2018 a 2019.
Heartnoize Promotion je pražská promotérská agentura založená v roce 2012. Zaměřuje se na organizaci výjimečných koncertů a festivalů s důrazem na alternativní, experimentální, elektronickou a temnější hudební scénu. Spolupracuje na tvorbě festivalu Moody Moon Noize, kde představuje čerstvé české i slovenské interprety v komorním, ale výrazně kvalitním formátu. Kromě dramaturgie nabízí kompletní služby v oblasti bookingu, PR, marketingu, výroby a grafiky a je aktivním členem mezinárodní iniciativy Keychange, která prosazuje genderovou rovnováhu v hudebním průmyslu.
foto Filip Trubač (z rozhovoru v Rouge v Chomutově)
foto Miloš Štáfek (z akcí Kuprospěchu)