Jiří Dvořák: Fotografie

V rámci našeho společného projektu se mimo jiné zabýváme také tématem vizuální gramotnosti a kultivace obrazu. Fotografie je dnes pravděpodobně nejrozšířenějším vizuálním médiem, které stojí bok po boku s pohyblivým obrazem videa. Právě fotografie, v její zjednodušené podobě jako zastavený obraz, se stala univerzálním komunikačním prostředkem.

Ještě před rozšířením čočky v mobilních telefonech byla fotografie činností spíše výjimečnou, vyžadující speciální zařízení a určitou dávku záměru. Dnes je však fotografie běžným nástrojem každého z nás – slouží jako rychlá poznámka, osobní vzpomínka, tapeta na obrazovce nebo třeba „důkazní materiál“ v každodenních situacích. Přestože vzniká každý den přes 5 miliard fotografií, podle odhadů jedna desetina procenta vzniká jako umělecká fotografie. To znamená, že vznik fotografií, které jsou pořizovány s rafinovanějším záměrem, je velmi úzká kategorie.

Fotografie není jazykem slov jako literatura, ale uměnověda takové čtení také dokázala v posledních sto letech nabídnout jako jedno z možných. Jednou z rovin, jak se na ni můžeme dívat, je, že je souborem vizuálních znaků, které jsme se učili celou historii číst, rozeznávat a vykládat si je (podobně jako další výtvarné disciplíny). Kompozice, barva, světelná atmosféra, technologický postup, rytmus, symbolika, konceptualismus – je tu mnoho výtvarných strategií a postupů, které si můžeme vybírat jako tvůrce i jako pozorovatel. Není žádná „správná“ cesta, protože současnost je natolik těkavá, že není potřeba rozporovat různé přístupy.

Vizuální gramotnost je součástí naší výbavy přežití ve společnosti. Na Fakultě umění a designu otevíráme v rámci studia mnoho rovin uvažování nad fotografickým obrazem a snažíme se předat studujícím paletu přístupů od tradičních až po experimentální a konceptuální polohy. Nejde nám o to, abychom určovali jedno „správné“ řešení, ale abychom rozvíjeli citlivost k obrazu, schopnost číst i psát vizuální jazyk a především přemýšlet o tom, co a proč obrazem sdělujeme.

Dostupnost fotografie znamená, že fotí každý – což je v jádru pozitivní jev. Paradoxně v záplavě (průměrných) obrazů je dnes mnohem snazší rozpoznat, když se objeví něco výjimečného. Skutečné pochopení média, ať už v technické nebo koncepční rovině, je však stále ojedinělé – a zároveň je to nekončící proces měnící se podle jeho vývoje.

V éře generativní umělé inteligence a digitálních manipulací se fotografie znovu stává médiem, kde je třeba důvěru budovat. Otázky pravosti, manipulace a kontextu jsou dnes zásadní. Fotografie už není automaticky „důkazem reality“. Důvěra v obraz vzniká nejen z technických nástrojů, jako jsou popisky, metadata či transparentnost, ale především z autenticity výrazu, konceptu a upřímnosti autora.

Fotografie je také zásadní součástí identity značek a institucí. Ikonickým případem je kampaň Colors of Benetton, kde fotografie nebyla jen ilustrací, ale nositelem hodnot a postoje. I v běžné praxi – třeba na Instagramu – je rozdíl mezi fotografií pořízenou bez záměru a tou, která má jasnou intenci. Základy kompozice, vizuální etiky a práce s emocí jsou výbavou každého, kdo má zájem obrazem komunikovat smysluplně, nejen dekorativně.

Z hlediska estetiky dnes krásná fotografie není automaticky hodnotná – technologie umožňuje vytvářet líbivé obrazy snadno, ale autenticita se často skrývá v drobné chybě, neobvyklém sdělení nebo v detailu, který působí opravdově. Už jen rozhodnutí vyfotografovat (nebo nefotografovat) je konceptuální tah – proč daný moment nebo myšlenku přednést obrazem.

Co chci sdělit, komu a z jakého důvodu? Ve výuce vedeme studenty k tomu, aby přemýšleli o strategii obrazu – aby věděli, že fotografie může měnit vnímání, prezentovat názory a vyvolávat emoce. Fotografie je vždy konceptuálním aktem – rozhodnutím, co zachytit, co vynechat, jaký význam obrazu přisoudit. Někdy je absence, nejednoznačnost či dokonce „chyba“ záměrnou součástí sdělení. Právě v těchto momentech fotografie přesahuje roli pouhého záznamu a stává se nástrojem interpretace a tvorby nových významů.

V sérii našich kurzů se snažíme otevřít svět umělecké školy, která není uzavřeným palácem elit, pro další možné spolupráce a vidění světa kolem nás. V konkrétním kurzu Fotografie záměru se zaměříme na tvorbu menší fotografické kampaně, kterou ušijeme po konzultacích pro vaši potřebu. Důraz neklade tolik na technologii, ale především na srozumění tomu, co chceme sdělit a jak toho dosáhnout.

Jiří Dvořák je fotograf, pedagog a odborný asistent na FUD UJEP v Ústí nad Labem, kde vyučuje několik předmětů zaměřených na fotografii a vizuální komunikaci na Katedře volného umění. Spolupracuje s řadou institucí, kulturních iniciativ i freelancerů napříč kreativními obory. Soustředí se na životnost fotografického obrazu v současném digitálním prostředí a zároveň je vášnivým fotografem manipulovaného pojetí krajinářské fotografie.