Aleš Loziak: Řízení kulturní instituce

Vícezdrojové financování

Vícezdrojové financování je v kultuře běžnou, ale náročnou praxí. Kombinace dotací, vlastních prostředků a darů přináší řadu výzev – od složitých podmínek grantových výzev, přes administrativní a účetní nároky, až po různorodé formy odměňování zapojených profesí. Bez pečlivého plánování a dobré orientace v pravidlech se může finanční řízení kulturních projektů velice rychle zkomplikovat.

V obecném rámci se struktura finančního řízení kulturních organizací a projektů neliší od ostatních odvětví. Ekosystém kulturních organizací je však velice fragmentovaný, každá kulturní organizace nejen z pohledu jejího řízení je vždy něčím specifická. Jedním z nich je nepochybně financování. Zatímco v soukromém sektoru finanční plánování vychází často z jediného finančního zdroje, kterým je prodej výrobku, příp. služby, u kulturních projektů jde o kombinaci veřejných financí (granty, dotace), tržeb za vlastní výkon a služby (prodej vstupenek, prodej reklamních předmětů apod.) a příjmy z darů. Jedná se o tzv. vícezdrojové financování – kulturní akce, projekt, příp. celoroční provoz organizace je financován z více zdrojů. Komplikovanost a často nepřehlednost tohoto typu financování je dána především:

1. Velkou rozdílností podmínek čerpání veřejných zdrojů.
2. Nestabilitou příjmů veřejných zdrojů.
3. Vyšší nároky na administrativu a vyúčtování.

Jste-li příjemcem veřejných financí prostřednictvím nějakého dotačního programu, vždy jste vázáni smlouvou určující podmínky nakládání s poskytnutými prostředky. Tyto podmínky přesně určují, co za poskytnuté peníze můžete nakoupit, za co je utratit a jaké náklady naopak nesmíte z těchto fin. prostředků pokrýt. Častým problémem je využití veřejných financí na pokrytí mzdových nákladů zaměstnanců, nákup drobného majetku nebo pokrytí tzv. režijních nákladů (energie, nájem prostor apod.). Mnohé dotační výzvy toto vůbec neumožňují, u těch které ano, je podmínka, že mzdové náklady musí přímo souviset s projektem, na které byly fin. prostředky žádány nebo např. že z poskytnutých prostředků lze hradit max. 7% režijních nákladů apod.

Prakticky všechny dotační podmínky neumožňují pokrýt poskytnuté prostředky na uhrazení všech nákladů projektu, vždy je vyžadováno pokrytí zbylých nákladů projektu z jiných zdrojů. Některé podmínky dokonce stanovují i dodržení poměru veřejných a soukromých finančních prostředků, např. 85/15%, tj. daný projekt může být financován z veřejných financí pouze z 85%, zbylých 15% musí být hrazeno ze soukromých nebo vlastních zdrojů.

Další komplikovanost způsobuje velmi rozdílná struktura finančního plánu dané výzvy. Zatímco struktura finančního plánu realizátora projektu víceméně vychází z pravidel účetnictví (účetní střediska, zakázky, činnosti apod.), struktura finančního plánu, která je určena poskytovatelem dotace, a kterou předkládáte jak v rámci žádosti, tak v rámci následného vyúčtování, často zcela nerespektuje základní pravidla účtování. Mnohdy je velmi zjednodušená, nebo naopak příliš komplikovaná a navíc mnohdy neodráží charakter daného projektu. 

Půjdu-li ještě do většího detailu, pak další komplikovaností je odlišný pohled na role účastníků projektu a způsob jakým je jim vyplácena odměna za odvedenou práci – např. lektor, grafik, produkční, metodik vzdělávacích programů, zvukař a samozřejmě pak vystupující, tj. samotní umělci apod. Jedná se o nezbytné role, bez kterých by kulturní akce či činnost organizace nebyla možná. Z pohledu organizace se tyto role jeví jako přímý náklad. Avšak každá z těchto rolí je vyplácena jinou formou – smlouva o dílo, dohoda o provedení práce, mzda (hlavní pracovní poměr), faktura. Každý z těchto způsobů je však jinak vnímám z pohledu účetnictví (které má svá pravidla daná účetním zákonem), jinak z pohledu řízení dané kulturní akce, a zcela jinak z pohledu poskytovatele prostředků, kdy některé dotační tituly např. nepovažují mzdu za přímý náklad, honoráře lektorů zahrnují do služeb atd.

Další, nikoliv však poslední komplikací je účtování organizace/projektu. Ne každá účetní firma umí dobře účtovat právě ono vícezdrojové financování. Do problému vstupují granty a dotace, které mají jiný časový rámec než fiskální rok, čímž se celé vyúčtování komplikuje. Část fin. zdrojů je zahrnuta do jednoho fiskálního roku, druhá část pak do dalšího. Mnohé dotace vyplácí fin. prostředky až po předložení vyúčtování a pokud opět tento proces překročí jeden fiskální rok, celý proces finančního řízení včetně vyúčtování se opět komplikuje.

Zásadní problém nespočívá v tom, že by nebylo možné všechna tato pravidla, omezení a komplikovanosti řídit, ale rozumně, transparentně a především dle platných zákonů ČR skloubit výše uvedená specifika vícezdrojového financování nese velké nároky na administrativu a finanční řízení kulturního projektu. Samozřejmě existují účetní firmy, které si s těmito situacemi umí poradit a znají velmi dobře tuto problematiku, ale nese to s sebou určité finanční náklady, které vždy nemusí být zanedbatelné.

Problematiku vícezdrojového financování včetně případových studií budu detailněji rozvíjet v rámci kurzu Řízení kulturní instituce, který je součástí Klíčové aktivity 2 projektu RUR. 

Aleš Loziak vystudoval fotografii a výtvarná umění na FUD UJEP, kde aktuálně působí na Katedře výtvarných umění. Je jedním ze zakladatelů Veřejného sálu Hraničář (multikulturní centrum), jehož organizaci od r. 2016 řídí. Je inovátorem v oblasti kulturně kreativních odvětví a podílí se na činnosti sítě pro rozvoj kultury v Ústeckém kraji s názvem Kreativní.uk. Kulturně kreativní odvětví vnímá jako důležitou a nedílnou součást transformace Ústeckého kraje.